Duben 2011

MOVED

17. dubna 2011 v 20:33 | Wee plus Lili
Tak a je to tady. Náš první stěhung! (Tomu slovu jsem prostě neodolala.) Stěhujeme se kvůli nevyhovující adrese a taky kvůli tomu, že je to tady dost nepřehledný. No nechce se mi to předělávat. Není co dodat. Budeme rási, když nás navštívíte na novém blogu...

AMISSUS


A víš ty co?

15. dubna 2011 v 21:04 | Wee |  Diary - Wee
Po dlouhý době nemam anglickej titulek, hej!
Dlouho jsem tu nebyla, do včerejška si naše tříd naivně myslela, že dneska pojedeme do Drážďan, na takovej školní výlet. A co se stalo? Nejeli jsme. Prej stávkujou německý dráhy a bla bla bla. Ale tak stejně byla dneska ještě zima a dopoledne bylo hnusně, ale stejně, zlí němci. Termín se naštěstí přesouvá. No to vás asi nezajmá, mě by to taky nezajmalo.
Včera jsem si koupila roztahovák (do ucha prosimvás), celé 3 milimentry tlustej! Někde se začít musí, no:D. To mi připomíná, že musim Lili vrátit peníze, který mi na něj pujčila. Snad jí nebude vadit, když jí je dám v korunách. No nic, roztahovák jsem dala z části do ucha, ale to mi po nějaký době nateklo a pálilo to a tekla mi krev. Jsem fakt umělec. Roztahovák mam vyndanej, v uchu mám normální naušnici, aby mi nezarotla dirka a čekám až se to zahojí.
A teď o čem jsem vlastně chtěla od začátku napsat. Jakej názor máte na vegetariánství? Mě by nikdy nenapadlo vegetariány ani vegany odsuzovat, podle mě vegetariánství blbost není. Maso mi moc nevadí, ale za prvé jsem ho mírně přejedená, protože ani ve škole, ani doma většinou nic jinýho nemáme a za druhé, vždycky, když maso jim a vzpomenu si na videa proti zabíjení/týrání zvířat na jatkách, je mi ze sebe fakt blbě. Taky mi moc dobře nedělá představa, že jím třeba křídlo, nebo nohu. Achjo. Už s tim končim. Teď jenom doufám, že mě nemáte za blázna, nebo jsem vám něco neznechutila. Chtěla jsem sem napsat, protože to tady s Lili slušně zanedbáváme a písnička od Rise against mi připomněla jedno téma. Dokonce jsem se i na moje poměry rozepsala, což se mi nepodobá.

Wee.

Už je to zase tady, nedokážu pojmenovat článek. Krize!

13. dubna 2011 v 20:55 | Lili |  Diary - Lili
Když se na to podívám, mám pocit, že se tenhle blog zase propadá do známe propasti: ,,Pár měsíců neaktivity!" Ale to ne. Tentokrát se to nestane xD. Nesmí! Zrovna, když začínám uskutečňovat ďábelský plány. Jako například, že jsem začala přepisovat Zrcadla (vlastně jsem teprve přepsala děj a někdy příští víkend teprve začnu psát xD). A začala jsem psát novou povídku (u který jsem se tak trochu zasekla, protože už se mi nelíbí děj). Je to težký! Já sem ten typ, kterej to musí mít ze svýho pohledu dokonalý jinak všechno hází do koše. :D Puntičkář!

Víte co nechápu. Téma týdne Barvy. Já nevim. Přijde mi to tak trochu jako... nesmysl. Každej zase bude psát o tom jak jsou barvy úžasný a jak by bez nich byl svět nic a barvy jsou kouzlo... a nevim co ještě. No. Tyhle témata mi přijdou takový zbytečný. Nic mi neříkaj. Asi na tohle téma psát nebudu, nějak nevim co bych napsala... Jestli bude přístí téma týdne Nic, tak už na to vážne - no však víte, to slovíčko na S končící na U. Prostě nevim jakej má tohle smysl. :))

(Já vim. Ty obrázky z W♥I. Neodolala jsem. *D )

Už zase jsem se vydala na okružní cestu a odešla tak od tématu. Takže píšu sem abych vám oznámila, že do neděle pravděpodobně (aspoň z mojí strany) nebude žádná aktivita. Zejtra budu venku, pak se budu pravděpodobně zabývat válenim v posteli a bezúčelovým zevlováním. Budu pozorovat strop (nevíte jak je to akční) a pak si pudu lehnout. V pátek jedeme s němčinou do Německa. Ano. Překvapivě! Takže se tady nemám šnaci objevit. Jedině, že bych sem zabloudila při případné náměsíčnosti. A v sobotu jdu pro změnu do kina. No. Řeknu to asi tak, že napíšu ňákou kratší recenzi na Sucker Punch (teda až ho uvidim). Všichni jí teď píšou, tak se ráda přidám do stáda! :D Vůbec tak obecně nebudu mít čas taky třeba kvůli tomu, že jsem si naložila nálož knížky v knihovně z toho jednu tak minimálně 600 stran a to ještě potřebuju dočíst Crescendo, u kterýho jsem terpve na začátku. Nevim no. Nějak moc mě zatim neoslnilo. Něchci být hnusná, ale přijde mi, že třeba to jak autorka píše je naproti prvnímu dílu takový... odfláknutější. Nevim. Třeba mě to nakonec příjemně překvapí, ale zatim z toho, že jsem po tom v obchodě sáhla nejsem příliš nadšená. No... Rozhodně neskáču do stropu. xD
Kéž by se to tu trochu rozjelo, ale nemám čas! Sakra! (To kéž mi připomíná první třídu, chci se tam vrátit!)

Lillien aneb Lili

hour by hour, day by day

9. dubna 2011 v 11:53 | Wee. |  Diary - Wee
Nudím se. Jsem zřejmě zase nemocná, bolí mě v krku tak že nemůžu mluvit, a do toho ta rýma.. Mám oči jako feťák. No, nevadí.
Čtvrtek byl zábavnej den. Nějak si nevybavuju, co jsme dělali ve škole..I když jo, byla anglická konverzace, při který jsem zas málem usnula. Ke konverzaci má ale tenhle předmět dost daleko, když každá hodina začíná větou ,,otevřete si sešit.". No, po škole jsem běžela ke kamarádce, se kterou jsem se už asi měsíc domlouvala že pujdeme ven a teď to teprve vyšlo. Šli jsme do DM pro barvu na vlasy. Ano, už jsem dlouho uvažovala o načervenalých vlasech, tak jsem popadla přeliv s názvem Mahagon a ještě nějakou sytě červenou a přesunuli jsme se ke kamarádce, který mi ty vlasy nabarvila. Skončila jsem s úplně, ale úplně červeným čelem:D. Naštěstí jsem tu barvu z čela smyla, i když to šlo fakt špatně a voiláá, červený vlasy:D. I když to není tak červený jako na fotce, ale jsem ráda, že mi to až tak nechytlo.
V pátek jsem se probudila asi ve 3 ráno a nemohla jsem usnout kvůli debilnímu bolení v krku. Ve škole jsme psali velkej test z němčiny, ale nebylo to tak těžký, jak jsem čakala. Oni tyhle testy nikdy nejsou moc těžký:D. Po škole jsem jela s mámou na chvíli do centra, podívat se po škrabadle (nebo jak se řiká tý věci, o kterou si kočky brousej drápky:D:D) pro kočku, ale nikde nic, takže od ní budu mít asi rozdrápanej koberec. Achjo, šla bych ven, ale nemůžu, tak se tu budu dál nudit, válet se v posteli, číst Harryho Pottera a když budu mít štěstí, napadne mě nějaký rozumný téma na článek.
Mějte se, Wee.

Peklo. Huuu. Strašidelný!

8. dubna 2011 v 20:46 | Lili |  Téma týdne
Musím se pousmát nad tím jak tady o sobě velká část blogerů prohlašuje: ,,Jsem ateista! Nevěřim v boha a ani v peklo a nebe!" Ale já si prostě nemůžu pomoct. Netvrďte mi, že kdyby ste umíraly na nějakou nemoc nebo by za váma běžel nějakej pychopat s blyštící se kudlou v ruce neobrátili byste se tak nějak z autopilita na Boha. (Úplně jsem se vzdálila od témata týdne, ale za chvíli se k němu snad vrátim.)

Já jsem věřící. A někdy trochu závidim lidem, kteří nevěří. Přecejenom kdyby ste někoho zavraždili možná by vaše výčitky byly měnší, ale já bych pořád musela myslet na to, že pudu do Pekla. Nejhorší by byla ta nevědomost, protože bych vůbec nevěděla co me čeká. Huhuu. Děsivý! Abych se správně vyjádřila. Jsem z rodiny kde je můj děda šíleně věřící. To se přeneslo samozřejmě i na mojí mamku a prostě tak nějak to jde s náma dál. Jsem pokřtěná. Samozřejmě. Přecejenom na to můj děda trval. Ale co se snažim říct. Prostě věřim jenom kvůli tomu, že věřej i moji rodiče atd. a už se nedokážu změnit. Chtěla bych nevěřit v Peklo, ale tak nějak už to nejde. Ale prosím, nejsem nějakej šílenej pámbíčkář, kterej každej večer vysedává s biblí. Pár faktů: O našem náboženství prakticky nic nevim. A vuálá (nevim jak se to píše xD) Bůh mě ještě neukamenoval. Rozhodně jsem nikdy nečetla bibli (bych tomu ani nerozuměla). A do kostela prakticky nechodíme (jenom o Vánocích). Po bytě nám nevisí kříže, ani obrázky boha (jako u někoho, koho znám). Nemodlim se (popravdě nikdy jsem se nenaučila žádnou modlidtbu, děda mi to vyčítal). Ale sakra. Pořád jsem tady a do Pekla teda fakt nepudu jenom kvůli tomu, že jsem se nenaučila nějakou frázi z hlavy. Pitomost!

Teď se zase vrátim k tématu týdne. Jak je to teda se mnou a s Peklem? Doba, kdy sem věřila v malý rohatý stvoření mě přešla. Přiznávám, že v ďábla trochu věřim, ale... Existije? Kde by se vůbec vzal. Neřikejte mi, že Bůh - ,,stvořitel" - by ho vytvořil. Možná aby si zajistil zábavu na dalších... vlastvě večnost. No nevim. Řeknu to jinak. V co z Pekla věřim? Věřim v tu bezmoc a beznaděj. Už dlouho mi v hlavě vězí myšlenka, že Peklo je spíš to, že se ocitnete na místě, kde nic neni, kde nikdo neni a budete tam bloumat na vždycky, ale...

Nemyslim si, že pudu do Pekla jenom proto, že žárlim. To bych byla vlastně už jednou nohou... nebo spíš objema v Pekle. Nepujdu do Pekla, když budu chlastat a kouřit. Tak to fakt neni hřích! Jenom lidská blbost. Nechápu, kde na to kdo přišel. A kdybych chtěla někoho zavraždit (pravděpodobně z pomsty) tak bych se stejně nezastavila jenom kvůli tomu, že nade mnou někdo hrozí prstem: ,,Ne, ne... Pujdeš do pekla!" Když bych to chtěla udělat tak to udělám a konec. (Tohle jsou pozůstatky pravidel z minulosti. V tý době se prostě tohole báli - přitom bible, která se používá ani neni ta pravá - a církev potom shrábla pěkný prachy, když k nim někdo přišel na zpověď z vraždy.)
A taky byste měli vědět, že většina holek nebude mít v patnácti v bříše dítě ať jsou jak jsou věřící jenom kvůli tomu, že papež zakazuje potraty. WTF? To je snad každýho věc. Do toho církev nemá co motat. :)

Taky je tady třeba karma. Co když prostě uděláte v životě něco špatnýho, a pak za pár let se vám to prostě nějak vrátí. Co když pujde jen o lidskou pomstu. ,, Co neuděláš, to nemáš." Taky je možný, že po životě nic neni. prostě vás hoděj do rakve, zahrabou do zatuchlý země a vy se časem rozložíte. Ani nic jinýho v tom třeba vůbec neni. Nepřekvapilo by mě to. Aby pak některý lidi nebyly překvapený.
Tim chci říct, že jsem věřící. Ale to, že jsem věřící neznamená, že bude nadávat každýmu, kdo řekně něco špatnýho o bohu. (Sakra a zse jsem úplně pryč od témata peklo, ale nechtěla jsem psát tří řádkovej článek k tom, že pro mě je Peklo test z matiky... Proklatě!)

Jaký je váš názor? Já vás neukamenuju! Ale vy zase nemusíte ukamenovat mě. Platí?

Lillien aneb Lili

RC review: Inkarceron

8. dubna 2011 v 10:58 | Lili |  Knihy
Název: Inkarceron (Incarceron)
Autor: Catherine Fisherová
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 368
Žánr: fantasy
Přečteno za: 5 dní
Nejlepší kniha pro mládež roku 2009 podle The Times.





Česká anotace:
Oceněná kniha pro mládež na pomezí fantasy a thrilleru. Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba - supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů - jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.
Můj názor:
Abych byla přesná kniha se odehrává na dvou místech. První je Inkarceron - vezění s vlastní myslí, ze kterého na první pohled není úniku. Finn je vězeň Inkarceronu a díky tomu, že si pamatuje jen pouhé tři roky svého bídného života je přesvědčený o tom, že on pochází z Venku, a že nebyl zrozený v kovových útrobách Inkarceronu. Když se mu do rukou dostane křišťálový klíč s hologramem orla. Se stejným orlem, kterého má na svém zápěstí, pocit, že je z Venku v něm sílí. Ví, že klíč by mohl znamenat jeho osvobození a únik ze zatuchlého Inkarceronu. Se svým ,,bratrem" a se starcem, který chce zoufale spatřit hvězdy zahájí únik, který je provede přes celý Inkareceron.
Druhé místo, na kterém se v knížce ocitnete je náš svět (Venek) v budoucnu řídící se Protokolem zakazujícím jakékoliv moderní vymoženosti. Claudie je dcerou Správce Inkarceronu. Její život je jako z pohádky. Když se ale dozví, že její sňatek s rozmazleným hrabětem byl uspíšený rozhodne se, že udělá cokoliv proto, aby si ho vzít nemusela. Začne se zabývat smrtí původního dědice královského trůnu (jejího původního snoubence). Když se odhodlá k tomu vloupat se do otcovi kanceláře, najde v ní klíč, o kterém se myslí, že by mohl odemknout Inkarceron, ukradne ho a nahradí hologramem.
Netrvá dlouho a Finnovi se podaří s Claudií přes křišťalový klíč spojit. Všechno se mění, když Finn konečně najde důkaz, že Venek existuje a Claudie najde to co tak dlouho hledala.

Co jiného můžu říct než, že mě Inkarceron ohromil? Všechny detaily vězení byly úžasně propracované a jeho atmosféra mě naprosto uchvátila. Nikdy jste nemohly vedět co vás čeká. Ponuré chodby, tajemná zakoutí a ty neprozkoumanné dveře. Pořád mě to mutilo přemýšlet o tom jestli nějaká cesta ven existuje nebo je to jenom pohádka postavená na starých legendách, které se po vězení nesly. Musím přiznat, že když jsem četla a děj se zrovna odehrával ve vězení, líbilo se mi to mnohem víc než venku. To bude tím vysněným a neexistujícím světem. Na druhou stranu ,,Venek" měl takové své kouzlo. Chvíli jsem nevěděla co mám čekat, protože jsem moc nechápala koně a kočáry, když na začátku byla řeč o moderním světě a technice. Pak se mi to zalíbilo. Přecejen mají ty kočáry, královny a paláce v sobě to kouzlo, které bysme u BMW, prezidenta a činžáku nenašli.
Líbila se mi promyšlená charakteristika postav, protože se mi už několikrát stalo, že jsem sice věděla, kdo je hlavní hrdina, ale vlastně to bylo jakoby se mi někdo za každou cenu snažil z rukou vyrvat jakoukoliv informaci. Bylo vtipné koukat se na to jak byl Inkarceron zkažený. Většina vězňu už neměla žádné svědomí a naděje. A pak jsem přeskočila zpátky do dokonalého světa se sametovými závěsy, kde byli všichni v tu chvíli tak nějak moc... naivní! A ještě jedna věc - okouzlilo mě to jak moc živý Inkarceron byl. Čekala jsem spíš něco jako velký počítač, který bude všechno řídit a hlídat vězně a on se přitom podobal spíš opravdivému člověku, i když neměl žádné svědomí.

Knížka se mi četla dobře. Byla čtivá a napínavá. Nikdy jsem nevěděla co bude dál, protože jsem to tak nějak nemohla vytušit. Občas mě trochu zpomalila dlouhá souvětí, která se táhla přes několik řádků, ale jak říkám. Bylo to jenom parkrát. I když nad tím přemýšlím, nemám nic co bych knížce vytkla. Pro mě byla tak nějak... perfektní. Moc se mi líbila. A rozhodně byla originální. Mám pocit, že autorka ani scény nijak neprotahovala a všechno výborně vystihla.

Hodnocení: 5/5
Úryvek z knihy:
Už na počátku bylo rozhodnuto, že pouze Správce bude vědět, kde se Inkarceron nachází. Všichni zločinci, nežádoucí osoby, političtí extrémisté a šílenci budou přemístěni dovnitř. Brána bude uzavřena a Experiment započne.
(str. 59)

Jak jsem se ke knize dostala:
Možná víte, že Inkarceron bude vycházet až někdy uprostřed dubna. Jak jsem se ke knížce dostala? Napsala jsem si do knižního klubu o Reading copies a oni mi ji opravdu poslali. Jsem jim za to moc vděčná a jsem ráda, že poskytli takovou možnost i obyčejným lidem jako jsem já.

Článek ze starého blogu, který byl původně zveřejněn 8.dubna :))
Lili

Stylové bludiště

1. dubna 2011 v 22:17 | Lili |  Naše články na téma...
No. Asi jsem se zbláznila. Už samotný název článku vypovídá za vše. Stylové bludiště? Absolutní kravina? Mozkovej zkrat? Dává to vůbec logiku? Sama nevim. :) Nevim přesně čim to je. Možná tou nemocí, kterou si tak šíleně užívám. Přímo jsem si zamilovala to sezení doma, když je venku tak úžasný počasí. Sluníčko svítí a já si ho můžu užívat leda tak přes ušmudlaný okno. Ale co. Co se dá dělat. :) Takže s čim jsem dneska přišla. (Wee neukamenuješ mě, že ne? Že ne?) Napadlo me, že bych na tohmle blogu taky mohla přispět nečim týkajícím se módy. I když to tak možná nevypadá (ne zas tak špatně na tom snad ještě nejsem = projev mého malého sebevědomí) jsem holka a zajímá mě móda. Nebudu si hrát na to, že mě oblečení ani trochu nezajímá, když mě zajímá. A dost. Když jdu po ulici všimám si lidí. Prohlížim si to co nosí (nikdy nikoho nesoudim podle vzhledu nebo oblečení - vim ,,nikdy neříkej nikdy" ale já teď opravdu říkám nikdy :3).


Musim přiznat, že nejsem žádnej expert pokud jse o značky a tak obecně. Neznám všechny módní návrháře a jsem absolutně ztracená pokud jde třeba o kvalitu oblečení od různých značek. Vůbec se v tomhle nevyznám. Prostě přijdu do nějakýho obchodu vyberu si to co se mi líbí, neřešim jestli je ten obchod považovanej za super kvalitní (to bych ještě se svou vybíravostí měla ve skříni úplně prázdno). Ale snad (doufám) ještě trochu poznám co je považované za právě moderní a co je považované za stylové (tím myslím vlastní styl, který někdo má bez ohledu na to co právě nabízí obchody). Obdivuju lidi co si na sebe dokážou obléknout prostě cokoliv co se jim líbí a vyjít v tom na ulici aniž by si všímali, že na ně všichni pokukujou, protože - přiznejme si to - pro některé jsou lidé, kteří nenosí zrovna to co teď frčí podivní a absolutně nemoderní. A obdivuju taky lidi (i když se možná někdo bude zarážet nad tim proč to vlastně obdivuju) který si oblíkaj něco jinýho než jenom trička, kalhoty a mikinu, případně svetr (haha můj případ kalhoty + svetr - polepšim se, časem). Většina z nás obdivuje obrázky z weheartit a lidi z lookbooku (já též) a říkáme, jak šíleně obdivujeme ty angličanky (popřípadě francouzsky), protože maj tak strašně osobitej styl a já nevim co, ale... to mi bysme mohli mít taky, ono není tak težké ustřihnout si nohavice svých starých kalhot přišít si k nim třeba ňáký lesklý věcičky (cvočky? - ne vážně jak se tomu řiká?), koupit si vzorovaný punčochy nebo nadkolenky a nějaký tričko nebo košili a doplnit to vhodnými doplňky. Stačí umět to oblečení nosit. U nás je problém v tom, že prostě pořád existují lidé, kteří vás ať už přímo nebo za vašimi zády zkritizují (samozřejmě je taky rozdíl v tom jestli dokážete všechno dobře sladit a v tom, že všechno zkombinujete poslepu bez přemýšlení). :)


Já sama bych si taky chtěla vytvořit nějakej pořádnej styl, ale prostě se bojim toho, že mě někdo zkritizuje. Vim, že to je úplně normální, protože se vždycky najde někdo komu se to nelíbí, ale já osobně jsem na tohle dost citlivá a když se někdo nad mým oblečenim pitomě šklebí a uculuje tak ho radši zahrabu někam kluboko do skříně a radši se spolehám na starou dobrou mikinu a kalhoty (ježiš, tim nekritizuju nikoho kdo nosí mikiny a kalhoty, já je nosim taky - normální část oblečení, ne? xD). Lidi by měli respektovat to, že každýmu se líbí něco jinýho. Někdo by rád vyšel na ulici ve stylu alá rocker, někdo v retro stylu, vintage a já nevim co ještě (je toho dost).
Něchápu proč pořád píšu takovýhle články, když v nich propaguju pořád jen to, že každej má svůj názor a každej je jinej. To je jak nějaká choroba, která se do každýho článku obtiskne společně se mnou. xD

A co se líbí mě? Haha. Těžko říct. Ještě nemám žádnej určitej styl. Teprve se na tom pracuje. ;)
Až budu mít příště zase tuhle oblíkací náladu, asi napíšu o nějaký oblíbený značce, ale to bude asi až za hodně(hodně, hodně) dlouho! Doufám. :)

Lillien aneb Lili